Blog

Oblast pod Pálavou, kterou už staří Římané považovali za území vhodné pro pěstování vinné révy. Celý region je úžasným synonymem vín a vinařské turistiky a po staletí důležitým centrem moravského vinařství. Mikulovsko je jednou ze čtyř podoblastí vinařské oblasti Morava (dalšími jsou znojemská, slovácká a velkopavlovická). Víno Vás tady bude provázet každým krokem. Réva se pěstuje ve 30 obcích na 182 viničních tratích. Město Mikulov tvoří přirozené středisko, ale vynikající vinařské polohy mají i další obce v blízkosti města. Mezi významné obce vyhlášené kvalitou svých vín patří mimo jiné také Sedlec, Dolní Dunajovice, Pavlov, Perná, Dolní a Horní Věstonice, Novosedly nebo Brod nad Dyjí. Nesmíme zapomenout na Valtice. Zde se nachází nejstarší vinařská škola, kde ve sklepeních Valtického zámku najdete celoroční otevřenou degustační expozici Národní soutěže vín Salon vín České Republiky.

Na slunných stráních kolem Pálavy se daří zejména Ryzlinku vlašskému, Veltlínskému zelenému nebo Ryzlinku rýnskému. Vyšší obsah vápníku v půdách velmi teplých viničních tratích dodává bílým vínům zvláštní typ mohutné, ale jasně vyhraněné minerálnosti a slanosti. Vína z Ryzlinku vlašského se vyznačují typickou jiskrnou chutí s vyzrálejší kyselinkou. V mladých lehčích vínech najdeme často tóny citrusových plodů, časté jsou i květinové tóny a u zralejších vlašáků najdeme i rozinky a med.

Ryzlink rýnský je pozdní odrůda, která je charakteristická žlutozelenou barvou a velmi jemnou vůní s náznakem lipového květu. Zajímavostí je, že Ryzlink rýnský dal své vlastnosti nově vypěstované odrůdě Aurelius, která vznikla ve šlechtitelské stanici v Perné. Obec Perná kromě Aurelia byla také kolébkou odrůdy Pálava.

Vynikající Veltlínské zelené vzniká v hlinitějších půdách Dunajovických vrchů, což je víno s vysokou škálou aromatických látek závislých na složení půdy vinice. Vína pocházející z hlubokých hlinitých půd mají vůni lipového květu, štěrkovité půdy dodávají hořkomandlovou chuť i vůni, kořenitost až pepřnatost je dána právě růstem na sprašových půdách.

 Mikulovsko prostě musíte navštívit. Pokud jste sportovci, nezapomeňte s sebou vzít kolo a projet se po úžasných cyklostezkách kolem vinic.

V roce 1889 se v Paříži konala Světová výstava a champagnské zde nemohlo samozřejmě chybět. Nejvíce se zapsal do povědomí Eugene Mercier svou propracovanou kampaní. Logem potištěná plnicí pera, otvíráky, kbelíky na led apod. vítala návštěvníky jeho stánku u nově postavené Eifelovy věže. Horkovzdušný balón s logem firmy, v kterém vybraní návštěvníci mohli ochutnat champagnské s výhledem na Paříž z ptačí perspektivy byl pomyslnou třešničkou na dortu. Ať to byla náhoda nebo úmysl, při jedné bouři se balón utrhl a spolu s počátku nadšenými hosty byl větrem unášen přes oblast Champagne až do Belgie. Zde se konečně vzduchoplavcům podařilo po 16 hodinách přistát. Mercier dostal od belgické policie pokutu za nelegální dovoz alkoholu, jeho anabáze proběhla okamžitě celosvětovým tiskem, a jak zmínil i sám majitel vinařství: „Byla to ta nejlevnější reklama, co jsem kdy měl“. Podobný poprask s diplomatickými důsledky způsobila záměna lahve německého sektu Georg Kessler za lahev Moët Chandon. Šikovný obchodní zástupce francouzského vinařství tak učinil při křtu nově postavené jachty císaře Viléma II v USA. Loď německého císaře tak byla pokřtěna francouzským šampaňským a to Viléma II. rozčílilo natolik, že odvolal z USA svého velvyslance. Skandál obřích rozměrů samozřejmě rozmázla všechna světová tištěná media, která tím zajistila firmě Moët Chandon skvělou reklamu a zároveň poukázala na stoupající vliv tisku jako „sedmé velmoci“.

20. století přineslo nejen pro oblast Champagne řadu komplikací. Již koncem 19. Století byla do Champagne přivedena železniční trať a opravdu se nedá říct, že by tento symbol pokroku přinesl do oblasti prosperitu a rozvoj. Zrychlení a zjednodušení přepravy a chybějící pravidla měly spolu s dalšími faktory negativní vliv na kvalitu champagnského, naštěstí pouze krátkodobě. Absence nařízení regulující nebo zakazující dovoz hroznů z jiných regionů způsobilo doslova katastrofu. Díky železnici bylo možné dovážet levnější hrozny z ostatních vinařských oblastí Francie, pěstitelé v Champagne byli nuceni prodávat levněji. K tomu se ještě přidaly slabší úrody vlivem mrazů a krup a šířící se mšička révokaz. Vrcholem úpadku bylo používání jablečných, hruškových a rebarborových moštů. Výsledkem byla povstání sedláků, při kterých bylo zničeno 6 milionů lahví šampaňského a uvalení vojenské správy na oblast Champagne. Státem připravované legislativní změny přerušila válka a vše bylo nastaveno až v meziválečném období.

První světová válka zasáhla Champagne velmi negativně. Fronta se ustálila bohužel i na řece Marně, která regionem protéká. Řada vinic i vinařských domů byla zcela zničena, některé vinice byly poškozeny i použitím chemických zbraní. K prvnímu roku války se váže odvážný čin starosty obce Eperney jménem Maurice Pol Roger. Pokusil se i vzhledem k extrémnímu riziku sklidit úrodu v probíhající válce. Podařilo se mu přes mnoho mrtvých sklidit polovinu úrody ročníku 1914, který byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších a po válce byl velmi ceněný. Válka výrazně změnila chování francouzských konzumentů vína. Před ní bylo zvykem konzumovat především vína z domácího regionu. Po válce se ale Champagne stala symbolem odvahy, odporu a patriotismu. Z pití šampaňského se stalo gesto celé Francie a zisky z prodejů pak pomohly s rychlejší obnovou vinic a zničených vinařství. Další komplikace ale přišly v podobě prohibice a dočasné ztrátě amerického trhu a podstatně delší ztrátě trhu ruského. Champagne se ale vždy ze všech těžkostí oklepala, dnes již není pouze nápojem pro vládnoucí elity, i když symbolem luxusu zůstala i nadále. Za skvělé šumivé víno je prostě potřeba si trochu připlatit, ale stojí to za to.

V 18. Století se champagnské velmi rychle etabluje jako symbol exklusivity, radovánek a erotiky. Claude Moët se dostává na dvůr krále Ludvíka a v madame de Pompadour získává věrnou zákaznici a propagátorku. Ludvík XVI. pil champagnské před svou cestou na gilotinu. Známý citát císaře Napoleona zní: „Bez champagnského nemohu žít. Po vítězství si ho zasloužím a po porážce ho potřebuji“. Champagnské se definitivně zapsalo jako nápoj francouzské společenské smetánky. Dalším krokem bylo „ovládnutí“ celé Evropy. To co se Francii nepovedlo během napoleonských válek vojensky, dosáhla alespoň v jiném odvětví. Díky skvělému marketingu a obchodnímu duchu champagnských vinařů se již v průběhu napoleonských válek na dobitých územích uzavíraly kontrakty o dodávkách francouzského šumivého moku. Vídeňský mírový kongres vše dokonal. Francie věnovala na jednání 1500 velkých lahví champagnského. Z kongresu se stala jedna velká party a champagnské definitivně prorazilo jako nápoj slavných, mocných a bohatých v celé Evropě. Na ruském carském dvoře v podstatě nahradilo do té doby oblíbené sladké víno z Tokaje.

V 19. Století zaznamenala výroba champagnského řadu úspěchů a inovací, které výrazně zvýšili kvalitu výroby a snížili ztrátovost. Ve vinařství Vevue Clicquot-Ponsardin poprvé zavedli techniku setřásání kalů – remuláž. Ztrátovost vlivem explozí lahví byla v této době stále ještě poměrně vysoká, činila 30-40%. Až teprve lékárník Francois ze Chalons sur Marne vypočítal přesné množství tirážního likéru, resp. cukru pro úspěšnou výrobu champagnského (24g cukru na 1 litr vína). Po uvedení do praxe pak byly ztráty vlivem explozí lahví již zcela minimální. Mezi další inovace patřilo používání drátěného košíčku, který si patentoval Adolphe Jacquesson. Vynalezení degorzáže - podchlazení hrdla lahve a následné odstřelení sedimentu zase minimalizovalo ztráty v závěrečné fázi výroby.

Jaké šampaňské se vlastně v minulosti pilo? Stejně jako se mění móda, mění se i chutě konzumentů. Dnes je trend konzumovat sušší a zcela suchá šumivá vína. V Champagni nejrozšířenější kategorie Brut obsahuje 0-12g cukru na litr, zjednodušeně řekněme třeba 10 gramů. Výjimkou ale dnes nejsou ani extra suché champagnské s cukrem do 1g/l. V první polovině 19. století se ale v celé Evropě pila šumivá vína výrazně sladší. Posuďte sami: Anglie – min. 50g cukru, Německo – 150g cukru, Francie – 200g cukru. Rusko – 250-300g cukru. Slavné champagnské Roederer Cristal bylo na carský dvůr dodáváno s 285g cukru, z dnešního pohledu nevěřitelně vysoké hodnoty.

Po ovládnutí Evropy přišla na řadu expanse do USA. Zde byl nejaktivnějším ambasadorem Champagne Charles-Camille Heidseck. Po počátečních úspěších, ale přišla občanská válka a zrada jeho amerického agenta. Heidseck se během pátrání po zlotřilém agentovi dostal až do vězení, z kterého byl po delší době propuštěn až na základě zásahu francouzské diplomacie. Jeho vinařství ale bylo bez ukradených peněz na pokraji bankrotu. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo, když bratr zrádného agenta přivezl místo peněz vlastnické listiny k téměř jedné třetině pozemků státu Colorado. Po jejich prodeji bylo vinařství zachráněno... (pokračování 24.5.)

Šumivé víno z francouzské vinařské oblasti Champagne je dnes synonymem luxusu, prestiže a tomu odpovídá i jeho cena. V následujícím článku nebudeme rozebírat oblast jako takovou, nebudeme řešit půdní typy, pěstované odrůdy apod. Zaměříme se více na historii výroby a na méně známe události, kdy champagnské zasáhlo či přímo ovlivnilo chod dějin.

První písemná zmínka o výrobě šumivého vína nepochází z oblasti Champagne, ale z regionu Languedoc na jihu Francie, prvenství v historických pramenech si připisuje benediktýnský klášter St. Hilaire v roce 1531. O výrobě šumivého vína v oblasti Champagne hovoří prameny až koncem 17. století, je ale pravděpodobné, že snaha uzamknout bubliny v lahvi lákala i zdejší vinaře již dříve. Champagne byla historicky známa pro svá vysoce jakostní bílá vína, ale až teprve vína šumivá z ní udělala jeden z nejprestižnějších a nejdražších vinařských regionů na Světě.

Začátky produkce šumivého vína jsou spojeny s řadou nezdarů, velkých ztrát, ale zároveň s velkým odhodláním, které postupně vedlo k úspěchu. Nedokonalost výrobního procesu spolu s méně kvalitním sklem způsobila až přímo drastické ztráty při výrobě tohoto skvělého nápoje. Na přelomu 17. a 18. Století hovoří prameny o ztrátě až 90% lahví vlivem roztržení v průběhu sekundární fermentace. Odhodlání a víra tehdejších sklepmistrů a odvaha dalších pracovníků je z dnešního pohledu obdivuhodná. K explozím lahví docházelo v průběhu fermentace, lahve ještě nebyly tak kvalitní jako dnes a sklepmistři zároveň nevěděli, kolik tzv. tirážního likéru je potřeba dodat, aby víno po ukončení druhotné fermentace mělo dostatek žádoucích bublinek. Řada zaměstnanců byla vlivem explozí lahví vážně zraněna nebo dokonce přišla o zrak.

Prvním významným posunem bylo zkvalitnění výroby skleněných lahví. O budoucnosti výroby šumivých vín se rozhodlo na dvoře krále Jakuba I. v Anglii. Ctižádostivý admirál Robert Mansell chtěl vybudovat velké loďstvo, ale kvalitního dřeva byl nedostatek. Podařilo se mu u krále prosadit zákaz používání dřeva při výrobě skla. Skláři tak byli nuceni přejít na uhlí. Během několika let byli díky vyšším dosaženým teplotám při výrobě schopni vytvořit sklo vysoké kvality a odolnosti. Jeden ze zásadních problémů tak byl vyřešen..... (pokračování 27.5.)

Rioja a Ribero del Duero

2 důležité španělské vinařské oblasti, jejichž víno musíte ochutnat!

Co mají společného?

Obě oblasti najdete na severu Španělska, obě se nachází v údolí řek , ale hlavně obě oblasti jsou naprostými jedničkami ve výrobě vín z odrůdy Tempranillo.

Tempranillo

Tempranillo je víno, které Vám utkví v paměti. Je to stěžejní odrůda oblasti Rioja. Jeho jméno pochází ze španělského slova ,,temprano”, v překladu znamená ,,brzy”, dozrává totiž dříve než ostatní odrůdy.

Když je mladé, dokáže být velmi ovocné a svěží. Pokud má možnost zrát v sudech, předvede nám svoji plnou sílu včetně aroma kouře, kůže, tabáku...něco pro opravdové fajnšmekry.

V chuti najdeme nejčastěji třešně, sušený fík, cedr, tabák a vanilku.

Skvěle ladí s jehněčím, ale dobře vynikne i s restovanou zeleninou, hutnými těstovinami nebo třeba pokrmy mexické kuchyně a výborně se doplňuje se španělským sýrem Manchego.

Myslíte, že Vám bude víc chutnat Tempranillo z Riojy nebo Ribery? Záludná otázka, víme:-)

Napřed je nutné podívat se víc zblízka na obě oblasti:

Rioja

Rozkládá se v údolí řeky Ebro v severní části Španělska. Vinice lemují tok řeky v délce 100km mezi městy Haro a Alfaro. Celková plocha vinic byla v roce 2017 65 000 hektarů půdy a celková roční produkce vína převýšila 250 mil. l/rok.

Vinařství v této oblasti mají štěstí, že Kantaberské hory, které lemují Rioju na sever a západ, jim poskytují ochranu před příliš chladnými a vlhkými vlivy Atlantského oceánu. Díky tomu je místní klima výrazně teplejší a sušší než v ostatních severních oblastech (Rias Baixas, Txakolina), které jsou vhodné pro pěstování bílých odrůd. Přesto jsou vína z Rioja více elegantní a ovocitá než vína z jižnějších velmi teplých regionů. Nejvíc pěstované modré odrůdy jsou Tempranillo a Garnacha. Spektrum bílých odrůd je pestřejší, dominantní je ale Viura, doplněná Sauvignonem, Verdejem a dalšími.

Tempranillo bývá často v několika procentech doplněno odrůdami Graciano, Mazuelo nebo Garnachou. Najdeme zde i odrůdu Maturana tinta.

Tip pro cestovatele: Pokud budete mít cestu do Riojy, určitě se zastavte ve městě Logroňo, které je vyhlášené jako město vinných barů a výborné gastronomie.

Ribera del Duero

Je významným vinařským regionem v oblasti Castilla y León na severu Španělska, v těsném sousedství s Portugalskem. Rozkládá se na 23 000 hektarech a ročně vyprodukuje přes 90 mil.l/rok.

Přímo její název napovídá, že se rozkládá v údolí řeky Duero. (pro zajímavost název řeky se v Portugalsku mění na Douro a ano je to ta stejná řeka, která protéká slavným údolím, kde se vyrábějí ta nejlepší portská vína.)

Vinařská oblast se nachází v nadmořské výšce 700 - 1000 m/n/m a díky její poloze mezi pohořími Sierra de la Demanda a Sierra de Guardarrama má velmi extrémní kontinentální klima. Velmi horká a suchá léta střídá opravdu drsná zima. Teploty se pohybují mezi -18C a +40C. Dochází i k velkým výkyvům denních a nočních teplot. To má velký vliv na tloušťku slupky bobule hroznů a tím i na množství barviv v ní, které pak způsobují sytější barvu místních vín.

Dominantní pěstovanou odrůdou je Tempranillo, v menší míře najdeme i Cabernet Sauvignon, Merlot, Malbec a Garnachu. Jedinou povolenou bílou odrůdou je Albillo Mayor.

Tip pro cestovatele: hlavní město Aranda del Duero a Castillo de Penafiel.

Tempranillo Rioja: černé třešně, pepř, nové koření, jemné skořicové tóny, vanilka, kokos, dřevo, jemné třísloviny

Tempranillo Ribera del Duero: plnější a tmavší oproti Rioje, černé třešně, intenzivní aroma ostružin, sladké bylinky, intenzivní třísloviny, plné tělo

Vína z Wagramu – Utajený rakouský poklad

Rakousko je náš nejbližší vinařský soused. Na jižní Moravě zjednodušeně řečeno pouze státní hranice odděluje vinice rakouské od vinic moravských. V Dolním Rakousku se protínáme i co se týká pěstovaných odrůd, nejblíže nám je samozřejmě Weinviertel, největší rakouská vinařská podoblast, která přímo navazuje na naše moravské vinařské podoblasti a má s nimi nejvíce společných rysů. Z daleka nejznámějším rakouským regionem je zcela určitě Wachau, malá a malebná oblast, která dává aristokratické Ryzlinky a Veltlíny v té nejvyšší kvalitě, která se ale zákonitě odráží i v ceně vín. Milovníci červených vín budou znát oblast Burgenland, milovníci Sauvignonů Štýrsko. Kdo ale zná vinařskou podoblast Wagram?

Wagram je zcela jistě jedním z utajenějších pokladů v rámci rakouského vinařství. Oblast navazuje přímo na hlavní město Vídeň, severozápadním směrem se na obou březích Dunaje nachází vinice, ze kterých se produkují wagramská vína. Na pravém břehu Dunaje se nachází Klosteneuburg, v kterém sídlí vyšší vinařská škola, místo studií většiny rakouských vinařů. Většina vinic z celkového počtu přibližně 2500 hektarů se ale nachází na levém břehu Dunaje.

Dominantním půdním typem wagramských vinic je sprašová půda, v podstatě říční usazeniny naplavené za tisíce let Dunajem dosahují v některých místech hloubky až dvacet metrů. Tato půda bohatá na živiny a minerály výborně pracuje s vodou, kořeny révy v ní velmi dobře rostou i do velkých hloubek. V době trvalých dešťů se voda ukládá do hlubších vrstev, ze kterých ji pak v období sucha réva lehce získává díky hlubokému kořenovému systému. Spraše doplňují půdy písčité, štěrkovité, v různých koncentracích můžeme najít i vápenec a jíl. Podnebí je mírné, kontinentální s důležitým vlivem mohutného toku Dunaje. Blízkost evropského veletoku v horkých letních měsících oblast zchlazuje, v zimních naopak pomáhá mírnit mrazy.

Charakter wagramských vín je ovocný s typickou kořenitostí. V některých vínech naleznete krásné stopy slanosti, v jiných lákavou krémovost. Nejvíce hektarů vinic je zde stejně jako v celém Dolním Rakousku osázeno Veltlínským zeleným. Za větší pozornost ale stojí odrůda Roter Veltliner, specialita regionu Wagram. Bílá odrůda s načervenalými bobulemi je zdejší třetí nejpěstovanější odrůda, její poměrové zastoupení je ale výrazně vyšší než v jiných rakouských regionech. Při redukovaných sklizních dává elegantní extraktivní a minerální vína s kořeněným aroma a s dlouhým potenciálem zrání. Další rozšířenou bílou odrůdou je Ryzlink rýnský. Nejpěstovanější modrou odrůdou je jak jinak než odrůda Zweigeltrebe, která byla ve Wagramu (Klostenneuburgu) v roce 1922 vyšlechtěna. Wagramská vína určitě vyzkoušejte například k vídeňskému řízku, dobře se pojí i se zeleninovými pokrmy. Plná vína můžete napárovat  k vitello tonnatu, gyrosu nebo asijskému kari nebo kimchi.

Od ročníku 2021 byl ve Wagramu zaveden apelační systém DAC, který je v posledních pětadvaceti letech postupně zaváděn ve všech rakouských podoblastech. V pyramidálním systému jsou wagramská vína dělena na tři kategorie: vína regionální (gebietsweine), hrozny pro tato vína mohou pocházet z jakékoliv vinice ve Wagramu. Vína s místním původem (ortsweine) musí pocházet z vinic nacházejících se v katastru obce uvedené na etiketě. Nejvyšším stupněm jsou tzv. traťová vína (riedenweine), která pochází z určité přesně vymezené viniční tratě. Zatímco v základní kategorii vín regionálních může být takto označeno až čtrnáct místních odrůd, nejvyšší traťová kategorie je určena pouze pro tři nejvýznamnější odrůdy Wagramu – Veltlínské červené, Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský. Nadstavbou tohoto systému jsou ještě tzv. Erste lage. Vína s tímto označením musí pocházet pouze z vybraných nejlepších vinic, které smí nést označení Erste lage, vinařství také musí být členem spolku, který systém Erste lage vinic spravuje.

Naším dlouholetým partnerem z vinařské podoblasti Wagram je rodinné vinařství Leth, které se nachází v jednom z vinařských center regionu, vesnici Fels am Wagram. Díky vysoké kvalitě svých vín se vinařství Leth během tří generací stalo předním producentem vysoce kvalitních vín v regionu Wagram. Široká nabídka vín je dělena do čtyř kategorií. Základní řada Terrassen obsahuje nekomplikovaná, výborně pitelná vína, řada young and fresh vyniká svěžestí, ovocností a zábavností. Řada klassik představuje vína v typickém regionálním projevu, středně plného charakteru. Traťová vína a vína v kategorii Erste lage představují to nejlepší z produkce vinařství, vína osobitá, elegantní ale zároveň i plná a charakterní. Určitě stojí za ochutnání. Skvělou možnost budete mít 9.5. od 19:00 v Papasbaru, ochutnáme celkem 9 vín z vinařství Leth.